Kolie dlouhosrstá

Kolie má dobře osvalené tělo kryté nádhernou bohatou srstí a štíhlou hlavu, která svým tvarem shora i z profilu připomíná tupý klín. Hlava by měla mít jasné a rovné linie, rovnoměrně se zužující od malých poloklopených uší až k čenichu. 
Zvláště půvabné jsou oči, obvykle tmavě hnědé (výjimkou jsou psi se srstí v barvě blue merle), mandlového tvaru a lehce šikmo uložené. Kolii dodávají neobyčejně přátelský výraz, jako by se stále trochu usmívala. 

Zařazení FCI:  Skupina 1 - Ovčáčtí a honáčtí psi, Sekce 1 - Ovčáci, číslo standardu: 156

Historie

K nahánění a hlídání dobytka lidé využívali psy již před tisíci lety. Předkové kolií byli na Britské ostrovy dovezeni pravděpodobně římskými vojáky a tito importovaní ovčáci se dále křížili se psy skotských horalů.
O čistokrevném a systematicky vedeném chovu mluvíme od poloviny 19. století, roku 1860 vzbudila dlouhosrstá kolie velkou pozornost na výstavě v anglickém Birminghamu. Milovnice psů, královna Viktorie si je také oblíbila, což se odrazilo na jejich popularitě mezi zámožnými lidmi, kteří toto původně pracovní plemeno začali chovat jako elegantní společníky. 
Obliba kolií ještě vzrostla ve 40. letech 20. století. Roku 1943 totiž přišel do kin slavný film „Lassie se vrací“, kde se o pozornost diváků dělila mladičká Elizabeth Taylor a pes jménem Pal, který představoval Lassie. Následovalo několik dalších filmů a z Lassie se stala ikona, díky které zná dlouhosrstou kolii téměř každý.

Povaha

Jemnou a přátelskou kolii zvládne i začínající chovatel, je velmi empatická a učenlivá. Miluje svou rodinu, k cizím lidem přistupuje opatrně, i když v přítomnosti majitele se s ní lze poměrně snadno skamarádit. 
Dobře hlídá, ale neútočí, spíše „vetřelce“ ohlásí štěkotem. 
S dětmi vychází dobře, s těmi malými má trpělivost a ty odrostlejší dokonce poslouchá a respektuje, mohou jí tedy i cvičit. 
Soužití s ostatními psy bývá bezkonfliktní, jiná zvířata obvykle toleruje, ideální je, pokud si na ně může zvyknout již v mládí. 

Výcvik

Kolie nejlépe reaguje na pozitivní výchovné metody založené na správné motivaci, klidném přístupu a výuce hravou formou. 
Výhodou je, že snadno chápe a svému majiteli se snaží vyhovět, většinou se tedy lehce naučí jak základní poslušnost, tak i něco navíc. 
Většina kolií jsou společníci a rodinní psi, stále si však uchovali vlohy pro pastevecké práce, daří se jim také ve sportech jako agility, flyball, či dog dancing.

Krmení

Kolie mohou prospívat jak na kvalitních granulích, tak i na domácí stravě (vařené „klasice“ i BARFu - syrovém mase s přílohou). 
Při dodržení obecných pravidel zdravé výživy je vcelku lhostejné, jaký způsob krmení zvolíte, v případě doma připravované potravy však zvažte, zda dokážete každý den sestavit a nachystat vyváženou krmnou dávku. 

Srst a péče

Kolie má dlouhou a rovnou krycí srst na dotek hrubší textury a podsadu, která je tak hustá, že téměř zakrývá kůži. Velmi bohatá srst tvoří hřívu a náprsenku, na uších a v  obličeji je naopak krátká a přiléhající. 
Nejznámější barevnou variantou je sobolí - všechny odstíny od světle zlaté až po mahagonovou, může být také stínování. Dále existuje ještě tzv. trikolor, u kterého převládá černá, doplněná bílými a sytě tříslovými znaky a blue merle - stříbřitě modrá s černým mramorováním, případně tříslovými znaky. 
U všech barevných rázů by měly být zachovány typické bílé znaky kolií - límec a náprsenka, končetiny a špička ocasu.  Celobílá nebo převažující bíla je vysoce nežádoucí.
Rozčesávání a kartáčování srsti tvoří stěžejní část péče o kolii. Budete potřebovat kartáče pro dlouhosrstá plemena, které se dostanou až ke kůži. Častým nešvarem je na povrchu učesaná srst, pod kterou se nacházejí zplstnatělé chuchvalce. 

Zdraví

Kolie patří mezi zdravá a dlouhověká plemena. Vyskytnout se může dysplazie kyčelních kloubů nebo osteochondróza (onemocnění chrupavky), v chovu se bedlivě sledují dědičné oční vady – CEA (anomálie oka kolií), PRA (progresivní atrofie sítnice) a katarakta (zákal).
Specifickým onemocněním kolií a příbuzných plemen je mutace genu MDR 1, která způsobuje atypickou, někdy i život ohrožující reakci na některé léky, nejčastěji antiparazitika, analgetika nebo sedativa. Naštěstí jsou k dispozici genetické testy, které umožňují vyvarovat se jejich použití u postižených jedinců a také se snaží o eliminaci této mutace z chovu.