Rotvajler

Obsah
  1. Historie plemene
  2. Současnost
  3. Charakteristika
  4. Výchova a výcvik
  5. Péče a zdraví
  6. Chov

Rotvajler je velmi staré plemeno. Znalci kynologické historie se domnívají, že se pes velmi podobný rotvajlerovi (dále jen RTW) vyskytoval již v 17. stol., avšak ne pouze v barvě, jakou zná současnost. 

Historie plemene

Byl znám také jako červený s pálením, s často se vyskytujícími bílými znaky na hrudi a tlapách. Nápadná podoba švýcarských salašnických psů a rotvajlera není jistě shoda náhod. Vždyť mají stejný základ. Avšak při šlechtění RTW byl výskyt bílých znaků potlačován a u salašnických psů právě naopak preferován. Lze předpokládat, že RTW je potomkem římských molosů. Od pradávna byl řazen k honáckým psům, i když známý malíř psů z přelomu 19. a 20. stol. Albert Kull tvrdil, že RTW byl nejdříve používán k lovu divokých prasat, a teprve poté byl používán jako pes honácký a řeznický. V německém městě Rottweiler, kam dorazila vojska s „prastarým rotvajlerem," se tohoto plemen ujali tamní obyvatelé, především z cechu řezníků, kteří dali základ dnešní podobě rotvajlera. Po dlouhou dobu byl znám pod názvem Rottweilerský řeznický pes.

První RTW byl předveden na výstavě v roce 1882. To ještě rotvajler byl dosti vzdálen od psa, který byl ideálem při tvoření prvního standardu plemen, panem A. Kullem v roce 1901. (To rotvajleři nebyli vyšší nežli 60 cm). Koncem 19. stol. se objevovali rotvajleři ve dvou typech. Velcí, těžcí psi byli používáni k tahu břemen a psi lehčí a menší byli využíváni k práci honácké. V době, kdy pan Doberman vytvořil plemeno po něm pojmenované, podobnost dobrmana a rotvajlera byla poměrně velká a bylo zapotřebí zvýraznit rozdíl mezi nimi. Proto se chovatelé RTW zaměřili na těžší typy. Pravděpodobně z finančních důvodů, snad i díky sympatiím si chovatelé psů oblíbili více dobrmany a rotvajler na počátku 20. století takřka zmizel z povědomí kynologů. Vždyť v roce 1905 se ve městě Rottweileru nacházela pouze jediná fena! Přesto v roce 1907 vznikl první samostatný Klub RTW a malá hrstka chovatelů se začala věnovat výcviku tohoto impozantního plemene. Tím mu pomalu zajistili stoupající popularitu. V roce 1910 byl oficiálně zařazen mezi sedm policejních plemen. Málokdo ví, že jako policejní pes byl občas používán již za vlády císaře Viléma I.

Současnost

Při současné popularitě plemene se nám bude zdát až neuvěřitelná informace, že koncem padesátých let 20. stol. bylo v ČSSR sotva 20 jedinců! Dnešní doba je úplně jiná. Dalo by se říci, že je pravým opakem. Rotvajler se od devadesátých let 20. stol. stává módním plemenem (se zhoršující se bezpečnostní situací je trend vlastnit velké, nebezpečně vyhlížející psy). Bohužel je stále větší procento těch chovatelů, kteří nehledí na zušlechťování plemen, ale na výdělek, který očekávají z prodeje štěňat. Avšak štěňata RTW potřebují hodně kvalitní stravy a nejednomu chovateli se stane, že prodejem štěňat přijde o své úspory. Není jistě bez zajímavosti, že v USA se již několik let drží na jednom z pěti prvních míst žebříčku popularity plemen.

Charakteristika

Vzhled RTW se od vytvoření standardu kupodivu takřka nezměnil. Až na častější změnu hranice povolené výšky tohoto plemene. Základ pozdější tělesné konstituce nedávají pouze rodiče štěněte, ale i chovatel. V sedmi týdnech věku by mělo štěně vážit minimálně 5 kg. Pro správné zařazení dospělého rotvajlera do společnosti je velmi důležitá nejen socializace a výchova majitelem, ale i správná socializace u chovatele. Proto je nutné i na toto při výběru chovatelské stanice myslet. Dalším důležitým aspektem pro správný vývoj štěněte je vhodná výživa. Samozřejmostí je kvalitní potrava v dostatečném množství. Hodně neznamená správně. Zanedbání její kvality nebo kvantity může způsobit křivici a další onemocnění především v souvislosti s klouby a vazy. 

Mnoho majitelů RTW má sklony k jeho překrmování s odůvodněním, aby působil mohutně a silně. Bohužel překrmený pes není schopen normálního pohybu, je silně ohroženo jeho zdraví. Takový jedinec se chová flegmaticky, líně a často má sklony k náladovosti. Nelze nechat rotvajlera po dobu štěněcího věku a dospívání „růst jako dříví v lese". Upevnit si místo v hierarchii smečky - rodiny se rotvajler (jako většina plemen) snaží okolo věku 5, 6 měsíců a nelze tuto skutečnost podceňovat. Výcvik poslušnosti drilem do stáří jednoho roku nepřipadá v úvahu. Dril nelze doporučit ani v dospělém věku rotvajlera. Na poslušnost má pes dost času, ale základ je zapotřebí položit již v ranném štěněcím věku. Je nutné si uvědomit, že nutit padesátikilového psa ulehnout je velmi problematické i pro silného muže. Proto první rok života rotvajlera by se měl skládat z velkého množství her, vedoucích k plnění cviků jakými jsou např. přivolání, přinášení věcí, zaujímání různých poloh apod. Bude-li pes vhodně motivován, upevní se spolupráce, porozumění a kamarádský vztah mezi psovodem a psem. Se stopami, stejně jako u všech plemen, je nejvhodnější začít v nejrannějším věku (okolo 2-3 měsíců věku psa). Nejčastěji používanou, osvědčenou metodou u RTW je stopa s pamlsky nebo potravou na konci stopy. Někteří rotvajleři jsou i vášnivými aportéry. S obranou nemají zástupci tohoto plemen většinou žádné větší problémy. Jeho zákrok je tvrdý a nekompromisní.

Jakýkoliv sport s rotvajlerem lze jen doporučit. Je nutné však zátěž zvyšovat velmi pomalu, pravidelně a ohleduplně k jeho konstituci. Výtečné je plavání, pomalý klus, procházky v horách, u dospělého jedince i tahání břemen, což všechny rotvajlery velmi baví. Sport (v rozumné míře) je nejen pro rotvajlery zdravý, ale také upevňuje přátelský vztah s psovodem. V létě je nutné dohlížet na časté přijímání tekutin, a to i tehdy, jde-li např. o dvouhodinovou vycházku. Dále je nutné zdůraznit, že sport psa zaměstnává, což je zvláště pro rotvajlera velmi důležité. Je-li pouze rozmazlován, nebo roste-li jako „dříví v lese", může se velmi brzy stát nebezpečným psem pro všechny. Rotvajler je vcelku dobře tvárné, ale hlavně vnímavé plemeno a snaží se chovat podle představ pána, nebo tak, jak se domnívá, že by si majitel přál.

Miluje všechny členy rodiny a chrání je při sebemenším náznaku agresivity vetřelce. Děti má rád, dokáže si s nimi citlivě hrát, avšak je nutné, aby se děti naučily respektovat jeho osobnost a nerušily ho v době odpočinku. Rotvajleři jsou velmi oddaní, sebevědomí, věrní, rádi pracují, většinou jsou velmi klidní, mají pevný charakter a jsou citliví na nespravedlivé zacházení. Měli by být vedeni k přátelskému chování. Výhodou i nevýhodou rotvajlera je výborná paměť. Pamatuje si nejen všechny naučené cviky, ale i křivdy, tresty, psy a lidi, co mu kdy ublížili. To má v sobě „zakódováno" po celý svůj život. Toto je třeba mít neustále na paměti. I naučené zlozvyky a nevhodné chování se velmi špantě odnaučují.

Výchova a výcvik

Výcvik s RTW zvládne i začátečník, avšak pouze za předpokladu výborné znalosti teorie a maximální důslednosti. Nemůže si jej pořídit člověk, kterému malá fyzická síla nedovolí udržet až šedesátikilového psa v krizových situacích a člověk, který mu nemůže poskytnout nějaké zaměstnání (sport, časté procházky, cestování...). Dále je krajně nevhodný pro člověka, který chce pouze vlastnit „velkého, zlého psa" a léčit si něm své komplexy. Rotvajler také nepatří do rukou typu lidí, kteří mají v oblibě u tříměsíčního štěněte říkat: „Nesahat, kouše!" Ten, kdo nedokáže zvládnout jeho sebevědomí, může v horším případě očekávat, že se z jeho psa stane nesnesitelný tyran celé rodiny a postrach okolí. Končí to většinou špatně pro rodinu, nebo utracením psa, který by mohl být v rukou jiných majitelů vyrovnaným a milým společníkem.

Nepotřebuje celoživotní výcvik, pokud se nechcete věnovat výcviku nemusíte, ale bez dobré výchovy a základního výcviku poslušnosti se majitel rotvajlera neobejde. Jestli je rotvajler nebezpečný, tak tehdy, když je nevhodně vychováván (nebo vůbec) a nebo pokud se nudí!

Rotvajler je velmi silný pes a svoji sílu si uvědomuje. Je na pováženou, podporuje-li (nebo přehlíží) psovod agresivitu rotvajlera k lidem nebo ostatním psům. Rotvajler je psem, který si uvědomuje svou sílu. Není-li podporován v agresivitě k lidem a psům, sám dobře rozliší, která situace je pro něho a jeho pána nebezpečná. V takovém případě nesmlouvavě zakročí. Správný rotvajler opravdu musí být vyrovnané povahy. Má velmi rád sníh, většina jedinců miluje i vodu, nepronásleduje lesní zvěř a nemá sklony k běhání za auty či cyklisty. Rádi cestují. Dobře se snáší s domácími zvířaty, dokonce i s kočkami či drůbeží, je-li k tomuto samozřejmě veden.

Péče a zdraví

Údržba srsti je snadná, postačí 1x týdně překartáčování. Umístění celoročně venku je stejně vhodné jako v ne příliš teplém bytě. V každém případě obavy, že rotvajlerovi je v zimě zima nejsou na místě. Postačí obyčejná, alespoň zčásti zateplená bouda. Není-li často zavřen v kotci, ale je mu poskytnut dostatek volného pohybu a častý kontakt s rodinou, umístění venku je velmi vhodné a spokojenost bude na obou stranách. Vzájemný vztah rodiny a psa v tomto případě nebude narušen. Stejně tak, je-li rotvajler umístěn v bytě a má vyčlené místo, kam se uchýlí, nechce-li být rušen, (co nejdále topení, nejlépe místnost, kde se netopí), naučí se určitému řádu rodiny a bude dobře žít v symbióze s celou rodinou. V žádném případě rotvajler v bytě (má-li dostatek pohybu) netrpí! Nejhorší umístění pro rotvajlera (ale i ostatní psy), je uvázání na řetěz, bez možnosti jiného pohybu. Z takového rotvajlera se určitě velmi brzy stane zlý pes, nebezpečný pro všechny lidi, včetně rodiny.

Nemoci, objevujících se u RTW nejčastěji, jsou: entropium a ektropium (vtočení, odchlípnutí víčka), dysplazie kyčelních kloubů a v neposlední řadě i „neviditelná" nemoc (díky mohutné stavbě těla, někdy i mírné obéznosti) v podobě selhání srdce. Navíc má RTW poměrně velké sklony k přetočení žaludu - torzi, tvorbě zubního kamene a poměrně často i k zánětu zvukovou.

Chov

Chov se bohužel občas potýká s cholerickými nebo naopak bojácnými, nevyrovnanými jedinci. Při výběru je tedy zapotřebí hledět nejen na cenu a exteriér, ale i na vyrovnanost obou rodičů vyhlédnutého štěněte.

Výška: pes 60-68 cm, fena 55-63 cm.

Váha se pohybuje asi od 40 do 60 kg.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (1x):

1
2
3
4
5

Autor textu Eva Nohelová

Ve velmi mladém dětském věku jsem tajně chodila v dírou v plotě na cvičiště psů a cvičila tam maltézského psíka mých rodičů. Domů jsem vodila toulavé psy a přesvědčovala rodiče, jak by i tito psi potřebovali domov. Rodiče vždy dovolili jednu noc. A tím to všechno začalo…

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře