Bígl - beagle

Obsah
  1. Původ ve světě i ČR
  2. Smečkový honič
  3. Povaha
  4. Výcvik
  5. Standard
  6. Chov

Původ ve světě i ČR

O jak staré plemeno se jedná nelze s určitostí stanovit, jelikož až do 19. stol. byl velmi podobný harrierovi. Tedy, který z nich je vyobrazen na obrazu např. z 16. století, jen velmi těžce určíme. Stejně tak se ještě dnes všichni odborníci neshodují na místě, kde opravdu vzešel. Tvrzení, že se jedná o původní britské plemeno jistě není odvážné. První písemný dokument se slovem „beagles“ se objevil ve 3. století! Zda se však jedná o dnešního bígla není jisté.

V 19. století byl označován jako „malý zaječí pes“. V 18. a ještě v 19. století se jednalo o poměrně velkého, nebo spíše středního psa, ale trend směřoval ke snížení kohoutkové výšky, při zachování povahy a temperamentu.

Na výstavě se poprvé objevil v roce 1860. V roce 1890 byl založen první Beagle-Club. Právě v tomto období se bíglové ještě poměrně hodně lišili ve velikosti. Již v prvním roce působnosti klubu byl vydán přesný standard a velikost i vzhled bíglů se poměrně brzy začali ustalovat. Avšak i s tímto plemenem dvě světové války pořádně zacloumaly a v roce 1945 byl v plemenné knize Kennel Clubu zaregistrován pouze jediný Bígl. Od konce osmdesátých let počet bíglů na celém světě značně stoupl. Chová se především jako pes společenský a dnes se zařazuje mezi módní plemena, nejpočetnějši zastoupená především v USA. Dokonce u nás je řazen jako 4. nejoblíbenější plemeno. Ale nikdy nesmíme zapomenout, že se jedná o plemeno lovecké.

A není to tak dlouho, co se toto plemeno stalo módním a velmi početným právě v České republice, přestože první jedinec byl přivezen poměrně dávno. V roce 1990 byl založen Beagle Club ČR. Spolupráce s německými chovateli dala základ velmi kvalitním odchovům za poměrně krátkou dobu. Toto plemeno mělo od počátku štěstí na dobré a zodpovědné chovatele. Doufejme, že tomu tak bude i nadále.

Smečkový honič

Patří mezi nejmenší smečkové honiče, ale i přes značný temperament není schopen zajíce chytit. Jeho lovecký pud je však natolik velký, že vytrvale stopu sleduje a neúnavně jde za svým cílem. Pokud je lovecky využíván, myslivec si jej jistě nebude moci ani vynachválit. Má výborný hlasový projev a na stopě zajíce či králíka pracuje opravdu spolehlivě. Není pro něj problém vypracovat několik hodin starou stopu a to s obrovským nadšením. V lovecké praxi je používán k nahánění a dohledávce. Začíná se využívat i jako výborný pomocník při lovu černé zvěře. Nestal se ani tak populárním v řadách myslivců, jako u široké veřejnosti. Většinou však právě tento lovecký pud je odsuzován majiteli, kteří chtějí bígla pouze jako psa společenského. Přesto, že je dnes držen především jako pes společenský, k chovu je zapotřebí složení loveckých zkoušek. Pro jeho velmi vyvinutý lovecký pud není velkým problémem tyto zkoušky udělat.

Velmi dlouho byl a pravděpodobně stále je, nejvíce používaným plemenem k laboratorním pokusům, proti čemuž bojují nejen ochránci zvíářat, ale i Beagle Club ČR.

Mezi světově nejznámější chovatelské stanice jistě patří „Royal Touch“. Asi za nejslavnějšího bígla je považován Champion Ringwood. Doposud nejznámějšími chovatelskými stanicemi bíglů u nás, s ohromnými výsledky jsou ch. s. Blýskavica a ch. s. Tergy.

Povaha

Bígl je velmi živý, pozorný, s neustále dobrou náladou, kdykoliv připraven jít na dlouhou procházku či zapojti se do nejrůznějších her dětí. V chovu převládají vyrovnaní a bezproblémový jedinci, což o mnoha plemenech nelze říci. Přesto výchova i tohoto roztomilého psíka je nutná, a důslednost musí být na prvním místě. Jsou poměrně učenliví, ale jejich paličatost a silný lovecký pud, mnoho majitelů odradí od dalšího učení nových cviků. Přesto je možné bígla naučit nejen nejrůznější cviky poslušnosti - odložení, přivolání, aportování, chůzi u nohy bez vodítka, překonávání nejrůznějších překážek (což mimochodem dělají s ohromnou vervou), ale i při notné dávce trpělivosti a procvičování sledování stopy člověka. Dokonce znám fenku, která s radostí kouše do měkkého ochranného rukávu figuranta. Samozřejmě jen pro legraci a bezvadnou hru. Jistěže výcvik není doménou mnoha majitelů tohoto plemene, proto postačí dobrá výchova a naučení základních povelů, ke kterým patří především přivolání. Jen tak bude spokojen majitel, pes i široké okolí. Bíglové s nadšením uvítají i výuku agility, Glyballu, či friesbee a nebo jakoukovli jinou hru. Možná je odvážné tvzrení, že je schopen složit i zkoušku ZOP, ZPU1 i ZMMP, ale určitě to není nemožné! Ale pokud se svým psem chcete pracovat, jistě pro něj bude vhodná příprava a složení zkoušky lovecké.

Jeho velikost a výborné chování k lidem i psům z něj dělají vyhledávaného společníka. V žádném případě to není pes do kotce, kde bude pro celé dny sám. Nejvhodnější je volné běhání po zahradě s jiným psem, nebo pobývání v bytě s lidským či psím kamarádem. Opravdu se jedná o plemeno, který potřebuje mít někoho vedle sebe. Být sám je pro něj naprostor skličující.

Vedle tvrdohlavosti a lásce k lovu (což by se nemělo brát jako nedostatek), je nutné upozornit ještě na jednu skutečnost. A tou je nadměrná žravost a umění loudit při jediném pohledu na jídlo - i v podobě lízátka, o šustícím sáčku nemluvě. Jinak jsou bíglové opravdu bezproblémoví, kamarádští a nenároční psí kamarádi.

Výcvik

Při troše tréninku je velmi vytrvalý a rád poběží několik kilometrů vedle kola. Každopádně se jedná o plemeno, které potřebuje hodně pohybu. Tedy i když se hodí do bytu, nehodí se pro důchodce či lidi, kteří nejsou schopni, i třeba z důvodu nedostatku času, věnovat mu několik hodin aktivního pohybu týdně (ještě lépe denně). Naproti tomu patří mezi plemena, která s rozkoší uvítají několika hodinový odpočinek na polštáři, vedle někoho z rodinné smečky. Nebude-li to na úkor procházek.

V žádném případě nevyhledávají rvačky s jinými psy a další „přírůstek“ do rodiny s nadšením uvítají. Jako u každého plemene se i zde může vyskytnout výjimka nevhodného chování, ale většinou se jedná o mezery ve výchově. Nemají sklony k opravdovému hlídání, ale jakoukoliv návštěvu (zvanou i nezvanou) ohlásí značným štěkotem. Avšak pokud štěkají, bývá to míněno jako pozdrav. V žádném případě nepatří k plemenům, kteří agresivně rvou nohavice všem návštěvám. Nicméně nemají sklony k soustavnému štěkotu. Ovšem nejedná-li se o práci na stopě.

Pokud se s ním vydáte na procházku do lesa, je opravdu na místě celou tuto trasu absolvovat s bíglem na vodítku. Dostane-li se totiž na čerstvou stopu, i u sebelepší poslušnosti s největší pravděpodobností zvítězí lovecký pud a zaslepeně vyrazí po stopě. Tedy oni bíglové mají vynikající orientační smysl, proto pokud zůstanete na stejném místě, po čase se vrátí sám zpět, ale volně pobíhajícího psa po revíru jistě nadšeně myslivci neuvítají. I když se jedná o plemeno lovecké - bígla.

Standard

Hlava má být silná, ale ne hrubá, bez přítomnosti vrásek. Nosní houba má být černě zbarvená, ale u světlejšího zbarvení srsti je slabší pigmentace povolena. Oči uloženy poměrně široko mají mít tmavou, nebo oříškovou barvu. Uši jsou jsou u většiny loveckých plemen svislé, dlouhé, ve špičce okrouhlé, nízko nasazené a přiléhají k tvářím. Skus musí být nůžkový a absence zubu není tolerována. Zajímavostí je, že se na krku objevuje malý lalok. Tedy kůže je na spodní straně krku volná. Ocas nese vesele, je středně dlouhý a vysoko nasazený, nikdy nesmí být zatočený nad hřbet.

Srst je krátká, hladká, nikdy ne jemná a velmi dobře se udržuje. Postačí jednou za čas překartáčovat. Je odolná vůči vodě a její předností také je, že i bez koupání jsou bíglové neustále čistí.

Za „klasické“ zbarvení je považován tricolor, tedy kombinace černé, hnědé a bílé. Takoví jedinci se rodí jako černo-bílí. Černá na některých místech ustoupí hnědé. „Harepied“ zbarvení, tedy zbarvení podobné srsti zajíce bývá méně časté, a takto zbarvení jedinci se rodí žlutobílí. Narození celobílých jedinců neznamená tragédii, protože z takto zbarvených štěňat postupem času (s největší pravděpodobností) vyrostou jedinci dvoubarevní. Každopádně barva bígla je povolená jakákoliv, kromě barvy játrové. Špička ocasu má být bílá. Ve vrhu většinou bývají štěňata různě zbarvená.

Mimo jiné se často vyskytují tyto vady: načernalá barva hlavy, dlouhá bedra, měkký hřbet, vybočené lokty, vtočené či vytočené tlapky, příliš dlouhý ocas či ocas stočený nad hřbet, neosvalená stehna...

Chov

K chovu mohou být použiti jedinci starší 15 měsíců. Aby byl pes či fena zařazeni do chovu, musí kromě dosažení potřebného věku splnit i další podmínky: ocenění na výstavě vyšší kategorie (NVP, MVP, kl. v. BC ČR) se známkou minimálně „velmi dobrý“ a to nejméně 2x. Dále je zapotřebí rentgen kyčelních kloubů s výsledkem ne horším než 2/2 a zkouška lovecké upotřebitelnosti min. ve III. ceně nebo zkouška vloh min. ve II. ceně. Jak jsem se zmínila výše, důležitá je plnochrupost jedince.

Fena smí mít v jednom kalendářním roce pouze jeden vrh. Průměrný počet štěňat ve vrhu je 5-6 štěňat, což je u psa této velikosti skoro až zarážející.

Kohoutková výška se pohybuje od 33 do 40 cm. Samozřejmě celkově bígl má působit kompaktně. Váha se pohybuje s přihlédnutím na výšku mezi 12-14 kg.

Bíglové se dožívají 13-15 let.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Autoři textu Eva Nohelová , Kateřina Balázsová
Eva Nohelová

Ve velmi mladém dětském věku jsem tajně chodila v dírou v plotě na cvičiště psů a cvičila tam maltézského psíka mých rodičů. Domů jsem vodila toulavé psy a přesvědčovala rodiče, jak by i tito psi potřebovali domov. Rodiče vždy dovolili jednu noc. A tím to všechno začalo…

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře